Jdi na obsah Jdi na menu
 


Holub jako přenašeč nemocí a parazitů

 

 

Holub domácí, pokud je mu věnována správná holubářská péče, není pro člověka zcela určitě žádnou hrozbou, není přenašeč nemocí, ani parazitů

Jako hrozba může být brán pouze zdivočelý městský holub.

Základem zdravého chovu je čistý holubník, nejlépe se udržuje, pokud je na podlaze rošt. Stěny je dobré pravidelně bílit vápnem.

Také je potřeba pravidelně čistit hnízdní misky. Na údržbu jsou dobré plastové, nebo papírové misky.

Preventivně velmi dobře působí okyselování pitné vody (CITREX, ACIDOMID).

Taky doporučuji navštívit nejbližšího veterinárního lékaře, a domluvit se na vakcinaci holubů. 

Taky ve zverimexu, nebo prodejně pro domácí zvířata vám ochotně poradí. Je na trhu spousta preventivních přípravků, které se většinou aplikují do vody na pití pro holuby. Použití těchto přípravků je snadné, ale pro jistotu vám přikládám odborný článek, aby jste pochopili, že vše jde přehnat.

 


 Zdravotní prevence v chovech holubů

 

 
 Článek veterináře
MVDr. Raclavský Marián
největší znalosti o chorobách mají chovatelé o chorobách parazitárních – askarióza, kapilarióza a hlavně triochomoniáza. Prakticky všichni holubáři boj proti těmto chorobám mají ve svém preventivním programu.
Z veterinárně-zdravotního hlediska největší nebezpečí hrozí ze stále častějších virových onemocnění. U veterinárních lékařů specializujících se choroby holubů převažuje názor, že ve většině států i u nás představují největší diagnosticko terapeutický problém. Nedostatkem jsou především technické možnosti přesného stanovení diagnózy. V praxi se jedná pouze o specializované diagnostické ústavy, což je drahé.
Viry mají charakteristické vlastnosti, různorodý tvar, symetrii. Od kulovité přes krychlovou, šroubovici, spirálu nebo kombinované (viz obr. Schématické zobrazení velikosti, tvaru i struktury virů vyskytujících se u holubů). Škodlivě až ničivě působí na viry např. louh sodný, louh draselný, jodové přípravky, mnohé univerzální desinfekční prostředky, vysoká teplota a sluneční záření. Z nejnovějších dostupných prostředků se zdají jako nejúčinnější desinfekční prostředky oxidační, především Virkon S, který v 1% roztoku inaktivuje viry během 10 minut. V praxi je hlavním nedostatkem skutečnost, že proti virovým onemocněním není specifická terapie. Viry nejsou citlivé na antibiotika, chemoterapeutika ani na jiné léčiva. O to důležitější je prevence a specifická profylakce – vakcinace. Vakcinace je důležitý způsob potlačení virových onemocnění. Je nutné mít vysoce účinné, kvalitní vakcíny a správně je aplikovat, aby bylo dosaženo maximální ochrany a minimální negativní reakce.
K dávno známým virovým chorobám holubů jako jsou ptačí neštovice (difterie), herpesvirová infekce a paramixovirus se v poslední době objevily cirkoviry, reovirové a adenovirové infekce. Dále jsou to rotavirózy holubů a retrovirové infekce. Dále paramixovirové infekce jinými typy jako je nám známý PMV 1, dále infulenza holubů (chřipka), infekce virem rubeoly a arbovirus. Z uvedeného přehledu vyplývá, že na holuby se chystá v poslední době mnoho dosud nepoznaných chorob. Na některé z těchto virových chorob už máme účinné vakcíny, ale na mnohé se ještě vakcínu vyvinout nepodařilo protože v laboratorních podmínkách nedokážeme (zatím) tento virus namnožit. Proto musíme holubům pomoci aktivní imunizací, aby už nemuseli bojovat alespoň s viry, na které už vakcíny jsou.
Mezi první patří vakcína proti difterii (Ovodifterin, Diftovac apod.). Podle návodu výrobce je třeba vakcinovat holuby každoročně. Praktičtí veterináři (chovatelé holubů) ale vakcinují jen mláďata. V čem je tedy rozpor? Podstata je v tom, že virus difterie není příliš silný (agresivní) a pokud v chovu difterie probíhá vakcinací i nemocných jedinců vlastně urychlujeme léčbu. Proč si ale u starších ročníků dovolíme nevakcinovat? Důvod je v tom, že během roku se holuby setkají s virem difterie (na závodech v koši, na cizích holubnících apod.) a ten vlastně doplňuje imunitu. I vakcína je vlastně živý oslabený virus. Co by se stalo, kdyby po vakcinaci holubi nepřišli během 1 – 2 let s virem do styku? Samozřejmě by později postrádali protilátky a po napadení onemocněli.
V 80tých letech přišla do té doby u holubů neznámá infekce – pseudomor. Zaskočil jak chovatele, tak i veterinární odborníky. Až po izolaci a typizaci viru se zjistilo, že vlastně jde o virus patřící do stejné skupiny jako virus pseudomoru drůbeže PMV 1. Začala tedy vakcinace holubů živou vakcínou proti pseudomoru drůbeže ( B 1, Avipest, Newcastl. vakc. apod.). Zamoření poštovních a volně žijících holubů PMV 1 má význam epizootologický, ale i hospodářský, hlavně poté co byl prokázán přenos PMV 1 z holubů na velkochov drůbeže (Liverpool, březen 1984). Nevakcinované holuby lze tedy považovat za rezervoár viru pseudomoru, který ohrožuje produktivitu velkochovů. Proto veterinární služba prakticky likviduje chovy holubů, kde se vyskytne paramixoviróza. Proto je nezbytné aby chovatelé byli schopni dokladovat, že mají holuby pře závody vakcinované.
Od vakcinování živou vakcínou (Avipest apod.)se v poslední době upouští pro krátkou dobu imunity (pozn. red.: Německo, Holandsko, Belgie zákaz). Museli bychom vlastně každé 3 – 4 měsíce provádět revakcinaci. Proto byly vyvinuty vysoce účinné mrtvé vakcíny, kde imunitní odezva je vyšší a na delší dobu 6 –12 měsíců (Colinac, Pharmavac colombi 2 apod.)
Na čem závisí délka vytvořené imunity si povíme podrobněji. Schopnost vytvářet protilátky má každý zdravý a silný organizmus. Máme ale naše holuby skutečně silní a zdravé? Existují skryté choroby, které probíhají latentně a chovatel je ani nezaregistruje. Tehdy je tvorba protilátek na nižší úrovni a imunita je kratší, nebo nevznikne vůbec. Je třeba vědět, že ani po správné aplikaci vysoce účinné vakcíny se imunita u holuba nemusí vytvořit. Když holub překonává jinou virózu, např. cirkovirózu apod. působí tato imunodepresivně a brání tvorbě protilátek. Zátěž pro organizmus jsou také parazitární a invazní onemocnění a mohou snížit tvorbu protilátek. Pak se může stát, že po vakcinaci, kdy předpokládáme ještě solidní imunitu, holub onemocní. Řekneme si „přestože jsem vakcinoval, holub je nemocný“, Teď už asi víme proč.
V neposlední řadě si za snížení imunity holubů může chovatel sám vedením svého závodního týmu po celý rok a hlavně v závodní sezóně. Příčinou je pravidelné, krátkodobé (neodborné) podávání antibiotik a také přípravků působících jako doping. Dopingovým preparátem si krátkodobě upevníme pozici vítěze, nutíme holuby aby vypotřebovaly všechny rezervy, až dojde ke zlomu a výkon jde dolů. U antibiotik podávaných krátkodobě 1 – 2 dny, se dostáváme do situace, kdy na běžné choroby tyto léky nezabírají. Výsledkem dlouhodobé perspektivy je likvidace vlastního chovu. To, že stále čím dál víc choroboplodných zárodků je necitlivých na antibiotika, by mohly dokumentovat veterinární ústavy. Proto vás žádám, přemýšlejte a zastavme se. Ještě je čas.
Na posílení imunity organizmu je třeba dbát pravidelným přísunem vitamínů, minerálních látek a probiotik. Probiotika a vitamíny skupiny B doporučujeme podávat po každém proléčení antibiotiky.
Nejúčinnější vakcíny jsou proti jedné, maximálně dvěma nemocem. Neregistrované, často dovážené vakcíny proti 3 – 4 chorobám se z odborného pohledu nedají dostatečně sjednotit, takže na některé deklarované nemoci se nevyvine dostatečná imunita. Úplně nejlepší jsou monovalentní vakcíny, jen na jednu chorobu a aplikované zdravým a silným jedincům. Důležitý je i odstup mezi jednotlivými vakcinacemi. Doporučuje se minimálně 21 dní.

Pro celou prevenci doporučujeme připravit přesný harmonogram jednotlivých úkonů. U chovných holubů je třeba plánovat vakcinaci na období 30 – 40 dní před párováním, aby holubička dala do vajíčka co nejvyšší úroveň protilátek. U závodníků je zase nutné vzít v úvahu, aby velký počet úkonů těsně před závodní sezónou příliš závodníky nezatížil.

MVDr. Raclavský Marián

 

 


 

 Další článek, tentokrát je autorem MVDr. Michael Polášek

Nemoci parazitární
  
Jako pokračování popisu základních nemocí poštovních holubů se budeme tentokrát věnovat kokcidiím. Vím, že pro většinu chovatelů to budou věci notoricky známé, přesto doufám, že alespoň některým poskytnu základní informace o těchto nemocech.
 
Kokcidióza
 
je velmi rozšířené střevní onemocnění holubů. Téměř všichni holubi jsou nosiči kokcidií a vylučují oocysty, vývojové stadium původce, ve výkalech. U dospělých holubů nevyvolává klinické příznaky nemoci. Jde o chronické onemocnění, které lze mnohdy považovat spíše za stresový faktor, než za samotnou chorobu. Jelikož však kokcidióza provází další onemocnění, jako např. salmonelózu, trichomoniázu nebo paramyxovirózu, je nutné, aby byla v mezích možností léčena.
Původcem tohoto onemocnění jsou jednobuněčné organismy (Protozoa), které cizopasí ve střevě. U holubů jde nejčastěji o Eimeria columbarum a Eimeria labbeana. Vnikají do epiteliálních buněk střeva, kde se pomnožují a současně poškozují střevní stěnu, vzniká zánět střev, spojený s průjmem. Kokcidie se vyvíjejí jednak v holubovi (endogenní vývoj), jednak ve vnějším prostředí (exogenní vývoj). Po příjmu zralých oocyst a rozpuštění jejich obalu se uvolňují infekční stadia původce – sporozoity, které pronikají do epiteliálních buněk tenkého střeva. Tam probíhá nepohlavní vývoj dělením. Vznikají trophozoity, které se dále vyvíjejí přes schizonty na merozoity. Merozoity potom rovněž vnikají do neporušených buněk tenkého střeva. Tím je nepohlavní vývoj ukončen. Další množení původce probíhá pohlavní cestou. Z merozoitů se vyvíjejí v buňkách střeva dvě rozdílné pohlavní formy – samčí mikrogamety a samičí makrogamety. Jejich spojením při oplození vzniká nepohyblivá oocysta, která je vylučována trusem. Ve vnějším prostředí dozrávají v oocystách znovu sporozoity, čímž získává oocysta schopnost infikovat. Celý tento vývoj až po vyloučení nové generace oocyst trvá za příznivých podmínek 4-5 dnů. Oocysty mají relativně odolný obal, čímž jsou proti vnějším vlivům poměrně odolné.
K nakažení holubů dochází nejčastěji při příjmu potravy a vody znečištěné oocystami kokcidií. Tyto si zachovávají při teplotách 0-38oC dlouho životnost. Nejvíce se jim daří ve vlhkém, stinném prostředí.
Příznaky:
U starších holubů nepozorujeme klinické příznaky, jsou však stálými vylučovateli oocyst. Při mírném zamoření se jeví holubi jako zdraví, jen trus bývá občas vodnatější. Holub žije v určité rovnováze s původci, dochází k tzv. „infekční imunitě“. Proto není nutné ošetřovat zvířata s nízkých stupněm invaze, protože se může dočasně narušit rovnováha na úkor organismu a snížit na určitou dobu přirozená infekční imunita. Při silnějším zamoření pozorujeme zvláště u mladých holubů průjem, který bývá hlenovitý, vodnatý, často s příměsi krve v důsledku porušení sliznice tenkého střeva, silnou žízeň, způsobenou velkou ztrátou tekutin z těla, holoubata hubnou, jsou apatická, zaostávají ve vzrůstu. Stresové faktory, jako např. převod z krmení z volete na zrní, oslabují přirozenou imunitu mladých holubů a usnadňují rychlé rozmnožení kokcidií. Následně hynou takto nemocná zvířata buďto na další přidruženou infekci nebo na úplnou vyčerpanost. Při včasném ošetření jsou vyhlídky na uzdravení příznivé, poněvadž porušená střevní stěna se relativně rychle obnovuje.
Diagnostika:
Podezření na kokcidiózu vyslovujeme vždy při průjmech, provázenými vodnatými, hlenovitými výkaly s příměsí krve. Při pitvě nacházíme nejvýraznější změny na tenkých střevech ve formě tečkovitých krvácenin, krvavý katar s množstvím hlenu. Svalovina prsou je bledá v důsledku ztráty krve. Podezření musí být vždy potvrzeno mikroskopickým vyšetřením trusu nebo obsahu střev. Jenom nález velkého množství oocyst vede k narušení zdraví organismu, tzn., že jen při tak značném nálezu lze předpokládat, že jde skutečně o kokcidiózu a ne o jinou, např. bakteriální infekci. Také při invazi střevními parazity, infekci E.coli a salmonelóze, se může objevit hlenovitý, vodnatý průjem s příměsí krve. Vyloučení těchto onemocnění je možné pouze mikroskopickým vyšetřením trusu a nálezem oocyst.
Léčba:
Lze říci, že téměř u všech holubů jsou v trusu nalézány oocysty, aniž by byli klinicky nemocní. Až po masivní invazi dochází k výše popsaným příznakům onemocnění. Avšak při stresových situacích (chov, závody ….), které oslabují obranyschopnost holubů, může docházet ke klinickému onemocnění již při středně silní invazi. Proto je léčba nutná již při méně silné invazi. Tím se rovněž vyblokuje stresový faktor invaze kokcidiemi a holub může obranné síly nasadit proti jiným onemocněním. Nález několika oocyst v trusu holubů, neopravňuje začátek léčby. Terapie je dokonce v těchto případech škodlivá, protože se tím změní přirozeně navozený imunitní stav organismu.
V současné době je na trhu dostatečné portfolio léků proti kokcidióze, ať již na bázi sulfonamidů (Sulfadimidin, Sulfacox T), sulfaclozinu (ESB3, Klozanit) nebo toltrazurilu (BAYCOX).
Vyšší účinek léků se dosáhne při současném podávání vitamínu K, který zabraňuje krvácení. K regeneraci střevních klků po prodělaném onemocnění pomáhá podávání probiotik (AVIBION),
Prevence:
je v boji proti kokcidióze nejdůležitější. Opírá se o známé zásady hygieny chovu. K silné invazi kokcidií dochází vždy při zanedbání čistoty a hygieny holubníku. Ochranná opatření vycházejí ze znalosti vývojového cyklu kokcidií, které musí prodělat sporulaci mimo tělo holuba, aby byly schopné nakazit. Proto základním opatřením je pravidelné odstraňování trusu každý den, abychom přerušili vývojový cyklus. Podlaha holubníku se musí udržovat pokud možno suchá, protože tím i trus rychle zaschne a kokcidiím tak chybí potřebná vlhkost pro jejich vývoj. Ideálním řešením jsou roštové podlahy.
Důležité je dbát o čistotu krmítek a napáječek, ty konstruovat tak, aby nedocházelo k znečistění krmiva a vody. K zesílení odolnosti a tím k prevenci onemocnění rozhodujícím způsobem přispívá vyvážené, optimální krmení. K tomu náleží především dostatečný přísun vitamínů, zejména vitamínů A, K3 a B-komplexu.
Preventivně velmi dobře působí okyselování pitné vody (CITREX, ACIDOMID). K desinfekci lze nejlépe použít (vzhledem k odolným obalům oocyst) vřelou vodu, 4% teplý louh sodný, případně vypálit podlahy letlampou. Velmi dobře působí sluneční paprsky, které ničí oocysty kokcidií. Přikoupené holuby vždy karantenovat.
 
 
 
                                                                                                      MVDr. Michael Polášek

Autorem stránek http://kotrlak.estranky.cz je Miroslav Matula, chovatel holubů plemene rakovnický kotrlák

Kopírování článků povoleno, neužívejte dílo komerčně, uvedte autora

 
 
 
 
 
 
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Holubí akrobacie


Online návštěvníci



Vyhledat

Custom Search

Vyhledat - oblíbené



Mail list



Archiv

Kalendář
<< leden >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31        


Statistiky

Online: 4
Celkem: 444414
Měsíc: 5386
Den: 180