Jdi na obsah Jdi na menu
 


Činčila

 

 

Činčila - králíci činčily tvoří 2 samostatné plemena a to Činčilu velkou (Čv) a Činčilu malou (Čm). Jejich hlavní rozdíl je po stránce váhy a typu. O vyšlechtění Činčily malé se zasloužil Francouz polského původu Dobrowsky a poprvé ji vystavil v roce 1913 na Velké pařížské výstavě. Podrobnosti o vzniku tohoto plemene však dlouho tajil. Později se však prokázalo, že k vyšlechtění Činčily malé použil králíků divokých, ruských a vídeňských modrých.

Dalšího šlechtění se ujali Angličané, kteří zaznamenali větší pokrok po stránce chovatelské. Postupným křížením Čm s velkými plemeny především Bo, FBdiv a žel. vznikla činčila ováze 4 kg a více a nazvána činčila gigant, později Činčila velká. Ve Francii se však udržela činčila o váze do 3 kg, a tak i přes veškeré snahy chovatelů sjednotit váhu, udržela se dvě plemena dodnes. Čv řadíme mezi plemena střední a Čm mezi malé. První činčily byly k nám dovezeny kolem roku 1923. Můžeme říci, že Čv je v současné době v našich chovech co do počtu rozšířenější, ale Čm má daleko hodnotnější kožešinu, neboť srst je daleko hustší a kratší, a také je méně náročná ať už na krmivo tak i na prostor v králíčinci. Čm prokázala i svou plodnost, vitalitu a hlavně zmasilost. Činčily malé mají ideální váhu kolem 2,60 – 2,80 kg i když náš vzorník připouští max. váhu 3,25 kg. Ucho je krátké, masité, dobře osrstěné, vzpřímeně nesené o délce 9 - 10,5 cm. Čím kratší tím líbivější. Tělo krátké, dobře zavalité se širokými prsy se silnou hlavou, která je nasazena na krátkém, téměř nezřetelném krku. Samice mají poněkud horší kostru, nesmějí mít však lalok. Končetiny by měly být silné, dobře přizpůsobeny k tělu. V současné době jsou Čm v typu na velmi dobré úrovni díky několika importovaných zvířat především z Rakouska a Německa. Díky typu je Čm jedním z nejtypičtějších králíků vůbec. Nejvíce diskutovanou otázkou u Čm je barva srsti. Ta je šedá s výrazným černě vlnovitým stínováním tzv. housenkováním. Vlas vykazuje trojí zbarvení: spodní – podsadu, střední tzv. mezibarvu, což je ve středu 2 – 3 mm široký bílý ohraničený proužek, a vrchní – černé pesíky, které vynikají v šedé barvě. Rozfoukneme-li srst, objeví se nám kroužkovité odstupňování barev tzv. „hra barev“. Srst je hustá a pružná, ne však příliš krátká. U delší vynikne více právě housenkování. Břicho je bílé, po rozfouknutí srsti se objeví výrazná modrá podsada. Čím tmavší tím hodnotnější. Uši jsou černě vroubené. Pírko na povrchu tmavé s promíšením světlých chloupků, spodek je bílý. Oko je tmavohnědé a vyboulené, drápy tmavé. Klín v zátylku je malý a nemá zasahovat příliš na hřbet a má šedou barvu.

Autorem stránek http://kotrlak.estranky.cz je Miroslav Matula, chovatel holubů plemene rakovnický kotrlák

Kopírování článků povoleno, neužívejte dílo komerčně, uvedte autora

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 




Holubí akrobacie


Online návštěvníci



Vyhledat

Custom Search

Vyhledat - oblíbené



Mail list



Archiv

Kalendář
<< leden >>
<< 2018 >>
Po Út St Čt So Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
15 16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30 31        


Statistiky

Online: 1
Celkem: 450322
Měsíc: 5430
Den: 177