Nejhojnější pták na světě
Holub stěhovavý ( Ectopistes migratorius ) je vyhynulý pták z čeledi měkkozobých. Holub stěhovavý byl pravděpodobně jedním z nejhojněji se vyskytujících ptáků na zemi. V obrovských hejnech obýval listnaté lesy východně od Skalistých hor v Severní Americe. Počty tohoto druhu ptáka dosahovaly až dvě miliardy jedinců a odhaduje se, že jejich počet byl na úrovni 40% počtu všech severoamerických ptáků.
Po osídlení Ameriky bílými přistěhovalci byli tito ptáci loveni pro maso, ale i pro zábavu. Stavy těchto ptáků začaly rychle klesat. Poslední divoce žijící holub stěhovavý byl zastřelen v roce 1900, a poslední jedinec tohoto druhu uhynul v zoo roku 1914 .
Holub stěhovavý byl sociálním druhem, který žil v obrovských hejnech. Přírodovědec Alexander Wilson pozoroval ještě na začátku 19. století hejno těchto ptáků, v němž bylo podle jeho odhadu 2 230 272 000 jedinců. Podle dobových zpráv byla hejna těchto holubů tak velké, že dokázali zastínit slunce, a pod jejich váhou se lámali stromy, na které sedali. 8. dubna 1873 bylo v americkém státě Michigan pozorované hejno, jehož přelet jedním místem trval od 07:30 rána do 16:00 odpoledne. Hejna těchto holubů v roce 1870, v době kdy už začaly jejich stavy klesat, byly kolem 1 600 metrů široké a 512 km dlouhé. Během léta tito ptáci obývali listnaté lesy východně od Skalistých hor, kde nacházeli dostatek potravy. Jejich hlavní potravou byly žaludy a bukvice . V zimě se tyto holubi stěhovali do jižních částí Severní Ameriky. Holubi stěhovaví se rozmnožovali v obrovských koloniích, některé byly až 8 km široké a až 60 km dlouhé, přičemž na jednom stromě bylo až 90 hnízd. Pod jejich tíhou se lámaly i silnější větve. Pro nastartování pudu rozmnožování a stavění hnízda, páření a kladení vajec těchto ptáků bylo nutné, aby byla velké koncentrace jedinců tohoto druhu na jednom místě. Jejich úbytek a snížení stavů pod kritickou úroveň způsobily, že se tento druh holubů přestal rozmnožovat a tento činitel se stal i důvodem, proč nebylo možné odchovat a rozmnožit ho v zajetí. Na rozdíl od jiných druhů samice holuba stěhovavého snášela pouze jedno bílé vejce. Při inkubaci se pár holubů střídal v sezení na vejci, a mládě se vylíhlo za dva týdny. Zpočátku bylo toto mládě krmeno výměšky z volete , tzv.. "Holubím mlékem", později natrávenými, změklými žaludy a bukvicemi. Mládě rychle rostlo, a po 14 dnech svou hmotností předběhlo hmotnost rodičů. Dospělí holubi pak kolonii opustili a mláďata, která zůstala náhle bez potravy, za tři až čtyři dny zhubly natolik, že mohli samy létat, a osamostatnit se.
Autorem stránek http://kotrlak.estranky.cz je Miroslav Matula, chovatel holubů plemene rakovnický kotrlák
Kopírování článků povoleno, neužívejte dílo komerčně, uvedte autora