Morče domácí
Morče domácí (Cavia aperea porcellus) pochází z divokého morčete (Cavia aperea). Nejdříve chovali morčata pro maso a kožešinu Inkové, již více než 2000 př.n.l (v oblastech dnešního Peru, Ekvádoru, Bolívie a Chile). Důkazem této skutečnosti jsou mumifikovaná morčata nalezená ve vykopávkách inckých sídlišť. Již v této době existovaly barevné druhy tohoto zvířete.
Když Jižní Ameriku na počátku 16. století objevili Španělé v čele s Kryštofem Kolumbusem, setkali se s těmito zvířátky u jihoamerických indiánů. Není přesně uvedeno, jak byla morčata dovezena do Evropy, ale jako domácí mazlíček byly chovány na počátku 18. století a to především v Anglii. Tato zvířátka tehdy pocházela z daleké země, což se odráželo i v ceně za ně, pořidit s je mohli jen bohatí lidé. Z ceny morčat tak pochází anglický název "guinea pig" - ne však giunejské prasátko, ale prasátko za jednu qunieu. Již v 19. století byly pořádány první morčecí výstavy, kde se hodnotil jejich vzhled. Po 2. světové válce přišla vlna obliby těchto zvířat a s jistotou můžu říct, že trvá dodnes. Morčata jsou nejčastěji chovanými hlodavci. Vyskytující se v širokém spektru barev, délce a struktury srsti.
Morčata jsou schopná rozmnožování již od třetího týdne od narození, ale samozřejmě je naprosto nevhodné tak mladá mláďata připouštět. Březost samice trvá 63-72 dní. Obvykle bývají ve vrhu 2-3 mláďata, výjiměčně osm, i více. Mláďata se rodí plně vyvinutá, mají srst, zuby, drápy i vyvinutý zrak. Již po několika dnech přijímají tuhou potravu, ale i nadále sají mateřské mléko. Morčata jsou výluční býložravci, stejně jako ovce, nebo krávy. Ve volné přírodě se divoká morčata pasou v menších stádech o jednom samci, několika samicích a mláďat.
Jsou to typická zvířata soumraku. Největší aktivitu vyvíjí za svítání, a západu slunce. V šeru je dravci vidí méně, proto mají toto načasování.
Jsou to zvířata, která ve volné přírodě žila ve větších skupinách, takže je vhodné chovat dvě a více zvířat pohromadě. Chováme je v prostornějších klecích, pokud máme klec malou, měla by mít možnost pohybu mimo klece. Morčata se dožívají 4-8 let. Samci se mohou začít v pozdějším věku vzájemě napadat.
Kravské mléko, nabo výrobky z něho, jsou naprosto nevhodnou stravou.
Morčata by měla být krmena senem, a čerstvou směsí zelených travin a ovoce, což je důtežité z důvodu, že musí s potravou přijímat vitamín C, který si jinak v těle nedokáží vyrobit. Z toho důvodu pro ně nejsou vhodné granule pro králíky, jelikož tam není vitamín C, ale mohou být krmena speciálními granulemi pro morčata. Morčatům, jako ostatním hlodavcům, neustále dorůstají zuby, takže by měli mít na okus nějakou větvičku z ovocného stromu, suché pečivo, směs zrnin.
Nejsou vhodná olejnatá semena, jako je slunečnice, aby morčata moc neztloustla.
Morčata mají zvláštní trávení. Aby dobře fungovalo, tak stejně, jako králíci, produkují i zvláštní výkaly, bobky, kulaté, a měkké, plné vitaminů B a bakterií pro správné trávení, které opět pozřou. Nepožírají systematicky všechny bobky, jen ty, které jsou k tomu speciálně určeny, a této skutečnosti si ani nemusí chovatel všimnout, většinou tyto bobky požírají ihned po vyloučení, a vypadá to, jako by si zrovna čistili srst.
Zajímavostí je, že dechová frekvence morčat je 69-104 za minutu, frekvence tepu je 226-400 tepů srdce za minutu. Morčata vydávají nespočet zvuků od pohvizdování po brumlání. Takřka neustále mezi sebou komunikují, dovedou si chovateli pískáním říct, že mají hlad, nebo chtějí z klece ven. V přírodě stejně jako svišti využívají ostrého hvizdu jako varování před nebezpečím, a ihned reagují, a schovávají se. Když jsou dostatečně zvyklá na chovatele, tak při hlazení blahem vydávají zvuky podobné bublajícímu potůčku.
Autorem stránek http://kotrlak.estranky.cz je Miroslav Matula, chovatel holubů plemene rakovnický kotrlák
Kopírování článků povoleno, neužívejte dílo komerčně, uvedte autora